Na dveře někdo bušil a já ze sebe vydala zmučený sten. Převalila jsem se ve tmě a uvědomila si, že jsem spala jen pár hodin. Nanejvýš tři. „Co to je?“ Rowanův hlas zněl jako chraplavý řev.

Uchechtla jsem se a vyškrábala se z postele. Měla jsem dostatek prozíravosti, abych si vzala župan, než jsem se došourala ke dveřím. Otočila jsem se, zrovna když se Rowan chystal vstát, a štěkla jsem na něj, ať