Matyáš si promnul bolavé spánky, oči sotva otevřené. "Věděl jsem, že jsi taky nespal!"

"Jdu dolů na snídani. Promluvíme si za chvíli?"

Navzdory svému vyčerpání Matyáš, zhroucený v křesle jako mrtvola, mluvil s nadšením. "Mluvit? Samozřejmě, musíme mluvit!"

Inspirace je prchavá – musí se jí chopit, dokud trvá.

"Dobře."

Zrovna když Celeste dojedla snídani a chystala se zavolat Matyášovi přes video,