Už se blížilo poledne, když odešli.

Jít domů vařit se jim nezdálo správné. Nikdo z nich na to neměl náladu.

Vlastně neměli na oběd vůbec chuť.

Ale i tak se museli najíst.

Celeste pak navrhla: „Pojďme se najíst venku.“

Betty přikývla. „Dobře, jak chceš, Cel.“

Sotva Celeste a Ivan zaparkovali a vystoupili z auta, zahlédli Locketovy a Shawovy.

Zdálo se, že přišli do stejné restaurace.

Když dorazili,