Ianovo přiznání Avu zmrazilo. Dotek jeho rtů jí ulpěl na tváři a vyvolával v ní tu elektrizující touhu, kterou chtěla cítit, když byla nablízku Lukovi.

Ianova slova se nerozléhala jen v autě, ale i v její mysli. Neustále se jí vracela v srdci.

Ian odstoupil a pohlédl na ni. Na jeho tváři se objevil úsměv, když jí konečky prstů pohladil bradu.

"Já vím, že já–"

Ava prudce odstrčila jeho ruku, co