Alexandrův pohled

Slyšel jsem svého přítele na druhém konci linky, jeho hlas byl všechno, jen ne veselý.

„Promiň, kámo, ale potřebuju tě hned!“

Co teď? Se povzdechem jsem zavěsil, dal své Kateřině rychlou omluvnou pusu a ona mi slezla z klína. Když jsme opustili kancelář, naskytla se nám tragikomická scéna.

„Co to sakra je!“ zařval jsem, naprosto zuřivý.

Celeste seděla obkročmo na Samantě, která s