Henryho pohled

Samantha a já jsme zůstali dlouho v objetí. Ztratil jsem se ve vzpomínkách. Vzpomínkách, které jsem chtěl pohřbít hluboko a s nikým se o ně dělit. Cítit ji tam, jak mě objímá, podporuje, bylo tak nějak balzámem na všechny ty otevřené rány.

Když jsme se odtáhli, podíval jsem se jí do očí, přesvědčený, že pokud ne ona, nikdo jiný v mém životě nezůstane, nebude po mém boku, nepomůže mi