Flaviánův pohled:

Bylo to, jako by se Manuina zářivost proměnila v temnotu, jakmile jí začal zvonit telefon. Začala se třást, úsměv jí zmizel z tváře a oči se jí napjaly, tělo ztuhlo.

"Sakra! To je zase máma," řekla Manu s obavami a nádechem smutku.

"Zlato, zvedni to. Určitě nepřestane volat."

"Zvednu to v bytě," povzdychla si Manu. "Dneska nejdu na vysokou. Profesor, co nás měl učit, to zrušil a