Flaviánův pohled

Můj otec seděl v křesle blízko dveří mé kanceláře. V tom svém drahém třídílném obleku tam působil jako pěst na oko. Ale byl tam, s tím svým kamenným výrazem. Věděl jsem, že je to muž s posláním. Jen tak něčeho se nevzdával.

„Tati! Čekáš dlouho? Měl jsi mi zavolat,“ řekl jsem a snažil se být srdečný.

„Přijel jsem před necelými pěti minutami, Flaviáne. Chci si s tebou promluvit, a j