Flaviánův pohled

Opustil jsem byt tak rychle, jak to jen šlo, nechtěl jsem, aby byla moje maličká rušena. Zuřil jsem – kdo si ta šílená ženská myslí, že je, že mě takhle konfrontuje? Má touha vrazit jí kulku do obličeje a nechat její tělo zmizet byla téměř nekontrolovatelná. Za boží milosti jsem se ovládl.

Vyšel jsem z budovy a našel ji na chodníku. Popadl jsem ji za loket a odvlekl ji do rohu. Os