Manuelin pohled

"Opravdu musíš jet?" zeptala jsem se bratra, který právě vložil kufr do auta.

"Musíme, Manu, ale budeme tě navštěvovat častěji." Můj bratr mě pevně objal.

"Řekni tátovi, že jsem v pořádku, ať se nebojí." Rozloučila jsem se s bratrem a švagrovou a sledovala, jak jejich auto odjíždí.

"Zlatíčko, mám strach. Ta žena se nevzdá. Do budovy se nedostane, ale do školy jí nezabráníme," řekl