Flavianův pohled

Když jsme se vrátili z nemocnice domů, nikdo tam nebyl. Jen vzkaz od Lexie, že si někam vyrazili a vrátí se pozdě. Po sprše mi moje maličká několikrát dokázala, že je ženou mého života a jedinou, za kterou bych měl běžet. Ne že bych o tom někdy pochyboval – to nikdy – ale miloval jsem, když se chopila iniciativy a takhle mě ovládala.

„Proč se tak usmíváš, chlapisko?“ Manu vyšla ze