Flaviánův pohled

Ještě nebyl čas vyzvednout mou holčičku, ale měl jsem neodolatelnou touhu jít pro ni dřív. Chyběla mi a s tím vším, co se dělo, jsem se cítil nesvůj kvůli tomu, že chodí na vysokou školu, na místo, kde jsem nemohl dělat víc, než nechat u vchodu hlídkové auto.

„Co se děje, velký brácho?“ Lexie stála přede mnou s rukama v bok.

„Nic, proč?“ zeptal jsem se a zvedl hlavu. Seděl jsem v