Manuelin pohled

Byla jsem tam, přikovaná k otcově ruce u paty oltáře, když se Flavian blížil s úsměvem na rtech a slzami v očích. Můj otec ho přivítal s širokým úsměvem.

"Nedávám ti svou dceru, Flaviane, přijímám tě jako syna! Ale dávám ti za úkol ji učinit šťastnou a vím, že se o ni postaráš. Stejně jako vím, že se ona postará o tebe." Můj otec mi políbil ruku a vložil ji do Flavianovy ruky, kter