Patrickův pohled

Držel jsem Lexie v náručí, spokojeně a šťastně spala po naší sobotní noci, když jsem zaslechl hlas, který ji volal zdaleka. Přitiskl jsem si ji blíž – musel to být jen dozvuk nějakého snu, který se mi zatoulal do mysli. Pak jsem to uslyšel znovu.

„Lexie!“ Byl to známý hlas a zdál se tak blízko.

Byl jsem ale unavený a nemohlo to být nic víc než spánkový reflex – nebyl jsem úplně vz