Pohled Hanny

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a stále jsem viděla stopu po facke, kterou mi Frederick dal, i když úplně zmizela. Pořád jsem ji tam viděla. Vždycky to tak bylo. Kdykoli mě uhodil, pronásledovaly mě stopy, i když zmizely. A pak mě znovu uhodil a fantomové stopy ustoupily novým. Bylo to, jako by mi stopy, které zanechal, připomínaly, že to udělá znovu.

Po tváři mi znovu začaly stékat