Fernando – pohled první osoby

S Henrym jsme dorazili do Alexanderova apartmá ve stejnou dobu jako ostatní. Stalo se z toho takové velitelství, místo, kde nás nikdo nemohl slyšet a kde by se žádná z holek neobjevila nečekaně, aby mi zkazila překvapení.

„Takže já mám požádat Del o ruku, Henry? Vážně? To bych musel být blázen! Kdybych tu ženskou požádal o ruku, tak mě pošle k šípku,“ poznamenal Don,