Z pohledu Rafaela

Když mě zvedli, nemohl jsem popadnout dech a stále jsem se díval na ty dva muže na zemi, ale pohled na Flaviana a malou Renatu, jak jim nasazují pouta, mě vytrhl z té otupělosti.

„Sakra, tys je ale zřídil. Oba dva rovnou do špitálu!“ přistoupil ke mně Flavian. „Můžete ho pustit.“

Rozhlédl jsem se a viděl, že mě drží dva policisté. Pustili mě a Flavian mi položil ruku na rameno.

„