I když se Jedidiah svíjel v bolestech, na pokraji omdlení, Ravenin hlas prořízl agónii mrazivou jasností.

Každé slovo se mu zabodávalo do mysli jako čepel a s ním přišla vlna ponížení tak prudká, že téměř rozdrtila jeho zdravý rozum.

Ale bolest byla tak ohromující, že nebyl schopen vytvořit jedinou souvislou větu.

Vše, co dokázal, bylo zírat na ni krví podlitýma očima a vrčet jako zraněná bestie,