Georgeův hlas byl klidný, naprosto prostý hněvu – ale ta jediná, tichá věta způsobila, že Robertovi po tváři stékal studený pot, zanechávaje pomalou linku.

Robert v panické hrůze padl na kolena, hlas se mu třásl, když koktal: „To bych si nikdy nedovolil… Byl jsem jen příliš zoufalý, abych našel mladého pána. Mluvil jsem z cesty. Prosím, pane, dejte mi ještě jednu šanci. Přísahám, že ho najdu – brz