"Poslouchej, je to takhle," řekl mladík s opovážlivým úsměvem a naklonil se k Raven. "Co máme my dva? To je skálopevný. Nikdo se do toho nemíchá. Je do mě blázen.

"Kdyby nebylo jednoho malého zádrhelu kdysi dávno, už bychom byli nejspíš svoji."

Raven jen zírala, její tvář byla prázdná jako kamenná zeď. 'Ach, nechám tě dál žvanit,' pomyslela si, 'ale kopeš si vlastní hrob.'

Kdyby nebyla zaseknutá v