Šťouchnutí, šťouchnutí, šťouchnutí, šťouchnutí.

Vydávám hrubý, mrzutý zvuk a plácnu po prstu, který mi šťouchá do tváře.

"No tak, spící medvídku. Probuď se, holčičko Ollie."

"Právě jsem usnula," zamumlám, pootevřu jedno ospalé víčko a zamžourám na slunce, které se lije skleněnými dveřmi přes Carterovo rameno. Pohne se, dokud nevidím jen jeho usměvavou tvář.

"Spíš už čtyři hodiny."

"Čtyři hodiny?"