„Do prdele.“ Zasténá. „Myslel jsem, že mám víc času.“

Tiše se zasměju. „Nikam nejdu.“ „Cože? Proč ne? Nejsem dost roztomilý?“

„Byl moc roztomilý. Jenže…“ Sleduju, jak můj prst kreslí náhodný vzor do prostěradla. „Nechtěl mě. Chtěl Cartera.“

A možná i něco jiného. V mysli mi problesknou ta slova, která pronesl poté, co zmínil Cartera. Moji přátelé jsou velkými fanoušky tvé práce. Zavřu oči před tím