„Ale no tak. Bylas přece jenom malá holka! Srdce jsi měla na správném místě. Muselo ti být, co? Pět? Šest?“

Přejedu si rukou po ústech, abych zakryla provinilý úsměv. „Třináct.“

„Třináct? Adame! Okamžitě zavolej mámě a omluv se!“

„Já vím, já vím. Říkal jsem ti: Byl jsem malej hajzlík. Ale hej, nakonec jsem se z toho dostal.“ Usmívám se, extra okouzlující, a vrtím obočím. „Dokonce mě v dospělosti n