Přesně tam, kde jsem ho čekala. Vlastně oba.

Proletím kolem Brandona, sedícího na gauči s nohama vyloženýma na konferenčním stolku, klopícího do sebe pivo a sledujícího baseball, a vyrvu Connora z ohrádky, odkud se ke mně natahoval, plakal a křičel.

„Jak dlouho tam byl?“ zeptám se, zatímco Connor si pokládá uplakanou tvář na mou hruď a chytá se hrsti mých vlasů, jak se s hlubokými nádechy usazuje.