Mé srdce se obrovsky usmívá, když Adam vezme Connora do náruče, tancuje s ním po obýváku bez starostí na světě, oba zpívají z plných plic, smějí se, kvákají jako kachny, bučí jako krávy, mňoukají jako kočky. Tenhle muž je tak přirozený s dítětem v náručí, jako by to byla role, pro kterou se narodil. A to, že to dělá tak bez námahy a s ničím jiným než nadšením, mě jen nutí padat hlouběji a hlouběji