"Ach, do prdele, Rosie." Přitáhnu si ji do klína, obtočím ji kolem sebe, cítím ji u sebe. Je tady a je skutečná, ale závod mého srdce mi připomíná, jak blízko jsem byl tomu, že ji ztratím, že ji nikdy nepoznám, a ta myšlenka je ohromující.

"Hej," zašeptá, pohladí mě po tváři a přivede můj pohled k jejímu. "Jsem tady. Jsem v pořádku."

"Promiň," zkusím to, ale je to chraplavé, zlomené. Ta dvě slova