Jeremyho slova způsobila, že v zasedací místnosti zavládlo hrobové ticho.

Melody na něj tupě zírala a on se na ni ohlédl, neunikl mu zmatek a smutek v jejích očích.

Jeho řasy se mírně sklopily a dlaně se mu postupně sevřely. Podivný, nepříjemný pocit se mu sevřel kdesi v hrudi, jako by ho někdo štípl.

Nicméně se otočil a odešel.

Melody nevěděla, jak z té zasedací místnosti odešla. Její mysl byla v