**Sorenova perspektiva**

Už je to dávno, co mi někdo držel nůž u krku, ale nebylo to poprvé.

Nepohnul jsem se, jen jsem se uchechtl: „Už je to nějaký čas, drahý bratře.“

Neodpověděl. Rozhlédl jsem se kolem. Ve tmě to vypadalo jako podzemní tunel.

„Říkal jsem si, kdy se ukážeš. Musím říct, že jsem ohromen tvou trpělivostí.“ Pokusil jsem se pohnout a pohodlně se usadit. „Drahý bratře, chyběl jsem ti