Áron

Nikdo jí to neřekl. Nikdo jí neprokázal tu laskavost, aby ji varoval. Sledoval jsem, jak jí tvář povadá, tváře bledé, jak se jí po rysech přehnala vlna paniky. Stále držela zubní kartáček a svírala ho tak pevně, až jí zbělely klouby.

„Maeve, my… my to nemusíme dělat hned teď, víš. Můžeme počkat, až ti to bude příjemné…“

„Proč mi to nikdo neřekl? Snažil ses mi to říct už dřív, v tělocvičně, že