Rowanová

Byla promočená. Voda jí kapala z vlasů na suchou, rozpukanou zem u nohou. Noční košile se jí lepila na kůži a v plné kráse odhalovala její ladné křivky. Bojovala jsem s nutkáním natáhnout se a dotknout se jí, přikrýt ji, ale Kacidra mě popadla za ruku a trhla mnou dozadu.

„Rowanová, ne,“ řekla Kacidra pevně, její tvář bledá a zarudlá znepokojením.

Hanna se na mě dívala, její hluboké hnědé