„Ach, ach, a ten pakoň, jeho rohy byly nejúžasnější…“ pokračovala a vyprávěla mi další ze svých dobrodružství.

„Ty se vůbec nebojíš zvířat?“

„Ne, ani ne. Zvířata nejsou jako lidé. Instinktivně poznají, kdo je dobrý a kdo ne. Dokud vědí, že jsme dobří my, budou dobrá i ona k nám.“

Přišlo mi to jako zajímavý postřeh, ale víc jsem se k tomu momentálně nevyjadřoval. Měl jsem na ni jinou otázku.

„A co