~CLARA~

Poté, co jsem se oblékla do Damonovy košile, jsme my tři sešli dolů do jídelny, a jakmile mě uviděla Damonova matka, vstala a rozběhla se ke mně.

„Ach zlato, slyšela jsem, že tě tvůj vyvolený druh včera odmítl. Jsem si jistá, že to muselo hodně bolet,“ podotkla a já přikývla, ale měla jsem pocit, že být odmítnutá svým osudovým druhem je mnohem horší.

„Ach, chudinko. Pojď