~DAMON~

Na rtech se mi objevil úsměv, když jsem zíral na Claru, která stále klidně spala na posteli.

Jemně jsem za sebou zavřel dveře, přešel k posteli a posadil se vedle ní.

„Proč se tolik stresuješ?“ zamumlal jsem si pro sebe, zatímco jsem ji hladil po tváři. Vždycky chtěla pomáhat ostatním, zvláště mně, a já si jen přál, aby, až bude potřebovat mou pomoc ona, jsem tam byl i já pro n