Ticho poté, co Luca odešel, bylo nesnesitelné.

Nebylo to ticho klidné, nebylo to to jemné ticho dohořívajících svíček ani měkké chvění magie vsakující se do kamene. Byla to dutá, zvučící prázdnota, která mi svírala lebku a zesilovala každou roztříštěnou myšlenku, dokud jsem neměla chuť křičet.

Byl pryč.

Zase.

Ale tentokrát neodešel zmatený, mírný ani s omluvou na rtech.

Odešel rozzuřený.

A co hůř,