~LUCA~

Vzduch byl hustý napětím, když jsme se blížili k vnější hranici Sabatu.

I po tom všem země pulzovala zbytkovou magií, slabou, nepředvídatelnou, ale živou. Cítil jsem ji v každém kroku, v každém závanu větru. Delilahina ruka v mé mě uzemňovala a připomínala mi, proč tu jsme: abychom to dokončili, abychom tu přetrvávající hrozbu ukončili jednou provždy.

„Nelíbí se mi to,“ zašeptala, hlas staž