Hugh se podíval na starého muže před sebou, oči plné hrůzy a celé tělo se mu třáslo.

Robert stáhl svůj ostrý pohled a ukázal obzvláště laskavý úsměv. "Hughu, když už jsi tady, proč tak spěcháš pryč?"

"Pojď si sednout. Zrovna se můžeme pobavit."

Usmíval se přívětivě jako opravdu laskavý člověk. Vypadal neškodně a dobrotivě.

Nicméně, v Hughových očích byl ten úsměv děsivý jako ďáblův.

Hugh s žuchnut