Po zaslechnutí klepání se kapitán okamžitě napřímil a s vážným výrazem upíral zrak na dveře.

Nepohnul se ani nevydal hlásku, ačkoli jeho pravá ruka už sáhla po pistoli u pasu.

Pokud by za dveřmi stála policie, okamžitě by jednal, zabil je a pak uprchl.

Ťuk, ťuk, ťuk!

Klepání mělo rytmický vzorec. Nejprve to byly tři dlouhé údery, následované dvěma krátkými, pak se to změnilo na čtyři krátké a tři