Donutím se jít rovně.

Záda rovná. Ramena dozadu. Jako bych nebyla držena jako rukojmí vibrátorem, který mi právě teď pulzuje mezi nohama.

Teprve když dojdu na úpatí schodů, uvědomím si, jak hloupá jsem. Doslova tam je výtah vedoucí do nejvyššího patra.

Chvíli na něj zírám, pak se otočím, jdu k němu a stisknu tlačítko.

Dveře se rozjedou a nemůžu říct, jak jsem vděčná, že uvnitř nikdo není.

Jakmile