Zírám na něj.

Knox sedí na kraji postele, jeho úd tvrdý a lesklý, oči upřené na mě.

Vím, co chce, abych udělala. Vím, co chci i já – mé tělo stále bolí prázdnotou, kterou ve mně zanechal, pomalým, doutnajícím žárem tam, kde byly jeho prsty a délka.

"Můžeme si o tom promluvit potom?" ptám se, snažím se vyjednávat jediným způsobem, který mi mé ochabující smysly dovolují.

Usmívá se. "Ne."

Pak se ohne