Vydechuji a snažím se vybavit si tu místnost v mysli.

Ale to otáčení udělalo své. Nemám žádnou orientaci. Mohla bych být otočená ke zdi. K posteli. K tomu děsivému rámu ve tvaru X.

O to jde.

Nechtěl, abych si vybírala. Chtěl, aby rozhodl osud.

Tak udělám krok. Pak další. Jdu dál, s nataženýma rukama, s mělkým dechem. Mé dlaně se dotýkají vzduchu. A pak.

Náraz.

Má kolena narazí na něco.

Natáhnu se