Venku mě chladný večerní vzduch laská po kůži. Projíždím známými ulicemi s jemným napětím na hrudi. Slunce se teprve začíná sklánět k obzoru, a tak halí všechno do zlata a stínů. Neustále pokukuji po klíči, který mi dal a který leží v držáku na pití. Nevím, co je nebezpečnější – jestli to, že mi dává takový přístup, nebo to, že po něm toužím.

V době, kdy zajíždím na příjezdovou cestu k matce, už s