Dobře, možná mě zná. Zní to přesně jako něco, co bych udělala já.

"Dobře. Dobře," říkám. "Budeš mít tu čest. To neznamená, že nemůžou pomoct. Slibuju ti, vezmu tě s sebou a ty ho dorazíš. Co na to říkáš?"

Konečně přestane psát. Není to úplné zastavení. Prsty se jí zvednou z kláves, vznášejí se ve vzduchu, jako by si nebyly jisté, co dál. Pak otočí hlavu, až se její oči setkají s mýma. V těch očích