Sloaniny nohy se chvějí. Její ruce se mi zarývají do zad. Ústa se jí otevírají, tělo se napíná a pak se roztříští. Sevře mě tak silně a hluboko, že musím zatnout zuby, abych to hned nevzdal. Její sevření, to, jak mě vtahuje dovnitř, jako by mě nikdy nechtěla pustit – je zatraceně těžké se ovládat.

A pak, uprostřed toho všeho, mě zlomí. „Chci tvoje dítě, Knoxi,“ říká. „Naplň mě.“

To je ono. To je k