Opřu se v křesle, nutím se zůstat klidný. Moje tvář nic neprozrazuje, ale cítím, jak se mi svaly napínají, zvlášť v čelisti. Mezi námi se rozprostírá ticho. I hučení klimatizace se zdá ohlušující a tikání nástěnných hodin zní jako střelba.

Ten Ryan O’Brien má nervy se mě takhle vyptávat. Zhluboka se nadechnu. V žádném případě mu nedovolím, aby viděl, že se mi to vymyká z rukou. Ne teď.

Uvolním těl