Zpočátku jsem příliš ohromená, než abych něco řekla. Je to, jako by se mi mozek zasekl, zpracovával, až nakonec vyhrknu jediné, co zvládnu:

„Neměla bys být ve vězení?“

V jejím hlase je ten nesnesitelný, ledabylý klid. „Složila jsem kauci,“ řekne, jako by mluvila o objednání na manikúru. „Jsem bipolární a bez léků. Nemůžou mě držet.“

Ale no tak. Chci křičet, ale polknu to. „Nevím, jaký kouzelnický