Její pohled se setkává s mým a ta intenzita v něm mi rozechvívá srdce. „Myslela jsem…,“ říká. „Myslela jsem, že si to prostě užijeme. Ale máš pravdu. Je to víc.“

„Víc?“

„Jo, víc. Ale mám strach.“

„Z čeho máš strach?“ ptám se a přejíždím palcem po její lícní kosti. „Z toho, že budeš moc cítit? Že se zraníš?“

„Ze všeho. Tolik jsem si toho prožila.“

Přikývnu a vstřebávám její slova. Vidím tu bolest,