Místnost je prosycená horkem a napětím. Lukáš leží vedle mě, ruku má stále přehozenou přes můj pas a cítím, jak mu srdce buší o mé rameno. Skoro nenávidím, jak je jeho tep ustálený v porovnání s tím, jak zběsile bije to moje.

Na chvíli zmlkne a já cítím nutkání to ticho prolomit, nějak mu vysvětlit, proč je to odloučení nutné.

„Nemůžu tady dál zůstávat,“ řeknu a zírám na strop, snažím se znít co n