Je to Sára.

Lukeova bývalá manželka.

Stojí přímo přede mnou, oblečená ve vybledlé mikině a džínách, vlasy neumyté, trčící zpod kapuce v neposlušných pramenech. Na čele má tržnou ránu, slabou, ale nezaměnitelnou. Vypadá, že je stará pár dní, modřina má matnou žluto-hnědou barvu.

"Co chceš, Sáro?" ptám se.

Její rty se zkroutí do něčeho, co by mohl být úsměv, kdyby za tím nebyla hořkost. "Takhle zdra