Zírám na Luka s otevřenou pusou.

Tohle se neděje.

Zamrkám, ale scéna se nemění. Luke, klidný, klečí na jednom koleni a dívá se na mě s tím svým šíleně sebevědomým úsměvem – jenže teď je tam ještě něco jiného. Něco syrového.

Emoce.

Sevřu si hruď a cítím, jak mi srdce buší o žebra. V krku mám sucho, kolena se mi třesou.

Konečně najdu hlas. "Luke..."

"Julie," říká. "Byla doba, kdy jsem si myslel, že