Chystám se sešlápnout plyn až na podlahu, když za sebou zaslechnu Carolinin křik.

„Lucasi!“

Zasténám a pevněji uchopím volant. Doběhne k mému okénku a naléhavě na něj buší.

„Lucasi, ty taky odjíždíš? A co já?“

Stáhnu okénko jen do půlky. „Zůstaň tady a počkej na policii.“

Rozšíří se jí oči. „Co když se ti něco stane?“

„Nic se nestane. Prostě dělej, co ti říkám.“

Zaváhá. „Dobře… buď opatrný.“

Přiký